Odlet domů

Spíš než odlet domů by to měl být spíš neodlet domů. Od čtvtrka 3.3. až do teď (neděle 6.3.) je uzavřené letiště a nic nelétá. My máme letět v pondělí v 8 hodin ráno, ale zatím to tak vypadá, že nepoletíme. Na letiště se teda vypravíme, ale šance na odlet jsou tak malé, jako přemluvit ruskou pošťačku, aby minutu po zavíračce poslala pohled do ČR. Koukáme na stránky letiště, které jsou přehledné a pochopitelné asi jako formulář daňového přiznání v mongolštině. Ale vyplývá z nich, že prostě letadla nevylétají ani z Moskvy. Včera nám spravila náladu informace, že přistálo letadlo z Moskvy a zase odletělo a při tom vzalo na palubu všechny, co chtěli do Moskvy. Naše kolegyně se to nedozvěděla, takže doteď trčí v předraženém hotelu. Přílet letadla ani není uveden na stránkách norilského letiště, jen v příletech v Moskvě. Jak jsme se dozvěděli, tak letadlo přiletělo hlavně pro ředitele společnosti Norilsk Nickel. A zřejmě, aby mu to nebylo blbý nebo ze solidarity, vzal na palubu všechny lidi, co čekali na zázrak na letišti. A zázrak se fakt stal, někdo holt tu kliku měl. Jinak zřejmě budeme v historii firmy první, co neodletí domů včas, kvůli technickým podmínkám domů. Máme čtyři business Visa karty (tři stříbrný, jednu zlatou), 7 pasů a je nám to stejně k ničemu. Vymýšlíme, že třeba poletíme prvním letadlem kamkoli z Norilsku a odtama už do Moskvy něco poletí. Ale jediné, co tu lítá, je ta vrána, co jsme ji dneska viděli cestou busem do nemocnice.
Nejhorší na tom fakt je, že nikdo netuší, kdy se letiště otevře. Předpověď počasí je pořád stejná: -10 stupňů a vítr 7-10 m/s. Viditelnost mi přijde v pohodě, vítr taky nefučí zase tak moc. Nezbývá než jen doufat. Jak se situace horší, tak zoufalství nahrazuje černý humor: Ondrovi platí pas do 20.3., přihlášení k pobytu jsme do 15.3., propustku do nemocnice máme do 10.3. a byt zaplacenej do 7.3. a odlet taky 7.3. ráno. Tak filozofujeme, k jakýmu problému až dojdeme.

UPDATE:
Cesta na letiště je zavřená taky. Nedostane se tam ani bus, ani sanitka.

Počasí

Počasí je vůbec za polárním kruhem zvláštní. Je tu dost časté střídání teplot a to dost podstatné. Když jsme přiletěli, bylo asi -20 stupňů, na místní poměry dost teplo. Druhý den teplota poskočila na -32 a držela se tak dva dny. Když člověk stojí na zastávce, tak se modlí, aby ten autobus jel dřív, protože už po pár desítkách vteřin člověk začne cítit, jak mu začínají i ve spodkách prochládat nohy. Nedejbože, když trošičku fouká. To je taky jeden z důvodů, proč každý den tahám na zádech relativně těžký batoh s notebookem - chrání mi záda před větrem a zároveň přitlačuje bundu blíž k tělu, aby tam nemohlo fouknout. To, že se člověk musí stát vždy zády k větru, aby mu neumrzl obličej, už beru jako samozřejmost.

Když je venku těch -36 stupňů a fouká, tak cesta ze zastávky do bytu, která měří tak 300 metrů je docela masakr. Vítr nám obvykle fouká do obličeje, nese sebou částečky sněhu, takže má člověk zalepené oči a jde téměř poslepu. Z aut taky není moc vidět, takže přejít silnici chvíli trvá, protože chodci se tu moc na přechodu nepouští. Musí se čekat, než na semaforu na křižovatce padne červená, pak je možno rychle přejít. Tak po 50 metrech je člověku zima jak na obličej, tak na nohy. Po 100 metrech už doslova a do písmene zamrzá úsměv na rtech, protože ztuhnou obličejové svaly. A než dojdeme domů, necítím už špičku nosu a části obličeje a to jsem zachumlaný do mikiny, jak to jen jde. Ale tohle je extrémní případ, kdy je jak zima, tak vítr.

Na začátku pobytu jsme koukali na předpověď (která je podle místních použitelná na max 2 dny dopředu a někdy ani to ne) a radovali jsme se z teplot jako třeba -16, -9 a tak. Jak se člověk mýlí. Dnes, dva dny před odletem se téměř modlíme, aby bylo v neděli a v pondělí alespoň -30 a my mohli odletět. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá: oteplení sebou přináší vítr a sníh a to je problém - za takového počasí totiž zavírají letiště. Ne kvůli sněhu, ale kvůli větru, který běžně dosahuje rychlosti přes 50km/h a fouká nárazově, takže je nebezpečné létat. Tím pádem je i Norilsk odříznutý od zásobování. Přístav totiž v zimě zamrzá a lodě jsem mohou plot jen a pouze v doprovodu ledoborců. Jednou jsme za takového větru vystupovali u nemocnice, která stojí osamoceně uprostřed pláně, tak jsem na vlastní oči viděl, jak vítr odfoukl dvě paní, které šly na autobus. Nejsem žádnej drobeček, přece jen mam skoro metrák, ale i tak jsem měl potíže, abych dokázal stát. A ještě větší, abych dokázal jít tam, kam sem chtěl a ne tam, kam foukal vítr - to bych došel někam do tundry, kde by mě sežral leda lední medvěd, který tu prý nedaleko města žije.

Pokud je takhle větrno, zavírá se nejen letiště, ale i silnice mezi Norilskem a Oganěrem, kde stojí nemocnice. A to z toho důvodu, že je v otevřené krajině a tím pádem auto může vítr nadlehčit a doslova vymést ze silnice. Silnice je samý sněhový jazyk, klidně 40cm vysoký. Na konci města stojí policajti a pouští jen autobusy, náklaďáky a sanitky. Dodávky ani osobní auta policisté zastavují a auta stojí v dlouhé koloně na kraji silnice, dokud se počasí neumoudří. Jednou jsme viděli i převrácený autobus MHD mimo silnici. Dokonce i náš řidič autobusu, zřejmě bývalý jezdec rally skupiny B, si uvědomil, že dnes to není úplně bezpečné a na několik desítek metrů zvolnil.

Jak už jsem psal, doufáme v lepší počasí, protože naší kolegyni z práce, která je tu s námi, už druhý den odkládají odlet. Moje šance na vlastní třísedačku rapidně klesají a to budu ještě rád, když odletím podle plánu.

Silničáři v Norilsku zřejmě dostávají od meteorologů včas informace o sněžení, protože už minimálně den předem z města odvážejí sníh na obří skladku za městem. Po ulicích se prohánějí sněhové frézy a důlní nakladače a náklaďáky, co odvážejí sníh. A opravdu druhý den fouká, sněží. Ale fouká tak, že sněží skoro vodorovně a u domů to dělá metrové hromady sněhu. Vidět není na na pár metrů, fotit se taky nedá. Auta jezdí spíš po paměti. V Praze by to byla katastrofa, protože tam by nejezdilo už vůbec nic.

Když jsem byl na takové závěrečné večeři - snad o ni ještě napíšu, tak jsem se tam dozvěděl, že když je v Norilsku leto, jsou tu mračna komárů. Mam slíbený fotky, jak to tam vypadá, tak případně vystavím na netu. Tak nevím, jestli se v zimě těšit na léto, zažít komáry a říkat si, už aby konečně mrzlo.

Průser na obzoru

Včera za námi přišel Andrej s tím, že je problém s tím, že jsme se nezaregistrovali na imigrační policii. Že mu na milici na letišti řekli, že to není potřeba. Teď když zařizoval hotel dalšímu člověku z naší firmy zjistil, že to potřeba je. No, nelenil, zavolal na imigrační a ti mu řekli: "OK, zaplatíte pokutu". Je to věc, kterou má udělat ten, kdo nás pozval (případně hotel), takže řekl, že to za nás vyřídí. Okopíroval si naše pasy a příletovou kartičku a jel na imigrační.

Dnes dopoledne za námi přiběhl s tím, že je problém a že musíme na imigrační osobně a jestli máme všechny pasy, povolení ke vstupu. A že mají jít nejdřív moji dva kolegové a zítra já. Nastala trošku panika, co je za problém. V cizí zemi se takový věci špatně řeší, hlavně když si člověk není 100%ně jistý jazykem. Nastávají dojemné chvíle loučení, sliby, že jim budu do kriminálu psát a že když se do večera nevrátí, tak že uteču z města a dojdu domů pěšky. Když odjeli, píšu do ČR co se stalo, aby nás případně někdo hledal. Přece jen nikdo neví, co se může stát. Odjeli v deset hodin, nakonec se vrátili chvilku po jedný. Při obědě jsem si vyslechl jejich vyprávění a zkusím je i tak přiblížit jak to vypadalo.

Když nás přivezli na imigrační, vešli jsme do kanceláře spolu podle zásady, že nás nesmí rozdělit. V kanceláři seděla ženská středního věku jménem Světlana a hned, že já tu zůstanu a Ondra půjde vedle. Jakmile odešel, hned spustila, jestli vím, co jsem provedl. Já že nevím. Byl jste v Rusku více jak 3 dny na místě, bez toho, abyste se registroval. -Já to nevěděl. - Neznalost zákona neomlouvá. Sklaplo mi a ona začala vyplňovat protokol. - Já nic v ruštině podepisovat nebudu. - Tak můžeme pár týdnů čekat na českého tlumočníka. Sklaplo mi a řeknu, že tedy podepíšu. Stojí tam, že jsem se nepřihlásil na imigrační ve stanovené lhůtě. Hlavně tam ale je, že rozumím ruskému textu a že jsem dostal český překlad toho protokolu. Protestuji, že to nemůžu podepsat, když tomu nerozumím a není to pravda. Dohadujeme se a nakonec ona vyškrtává z protokolu to, že jsme dostali český překlad. A na důkaz toho, že rozumíme protokolu mi dají napsat rusky vetu, že rozumím tomu, co je výše napsáno a zase podepsat. Nakonec to dopadá tak, že Andrej píše tu ruskou větu za mě a já jen podepisuji. Ještě nám berou otisky všech prstů a už chceme jít, když najednou se Ondra (k mé velké hrůze) ptá, jestli by Světlana mohla okopírovat ty otisky prstů, že by chtěl domů suvenýr ze svého prvního zatčení. Světlana se zamyslí a nakonec ten nápad zamítá s tím, že je to interní dokument. Pak už se jen s Andrejem vracíme do nemocnice.

Tak mi Pavel popsal svůj zážitek a já se trošku děsím toho, co zítra čeká mě.