Včera za námi přišel Andrej s tím, že je problém s tím, že jsme se nezaregistrovali na imigrační policii. Že mu na milici na letišti řekli, že to není potřeba. Teď když zařizoval hotel dalšímu člověku z naší firmy zjistil, že to potřeba je. No, nelenil, zavolal na imigrační a ti mu řekli: "OK, zaplatíte pokutu". Je to věc, kterou má udělat ten, kdo nás pozval (případně hotel), takže řekl, že to za nás vyřídí. Okopíroval si naše pasy a příletovou kartičku a jel na imigrační.
Dnes dopoledne za námi přiběhl s tím, že je problém a že musíme na imigrační osobně a jestli máme všechny pasy, povolení ke vstupu. A že mají jít nejdřív moji dva kolegové a zítra já. Nastala trošku panika, co je za problém. V cizí zemi se takový věci špatně řeší, hlavně když si člověk není 100%ně jistý jazykem. Nastávají dojemné chvíle loučení, sliby, že jim budu do kriminálu psát a že když se do večera nevrátí, tak že uteču z města a dojdu domů pěšky. Když odjeli, píšu do ČR co se stalo, aby nás případně někdo hledal. Přece jen nikdo neví, co se může stát. Odjeli v deset hodin, nakonec se vrátili chvilku po jedný. Při obědě jsem si vyslechl jejich vyprávění a zkusím je i tak přiblížit jak to vypadalo.
Když nás přivezli na imigrační, vešli jsme do kanceláře spolu podle zásady, že nás nesmí rozdělit. V kanceláři seděla ženská středního věku jménem Světlana a hned, že já tu zůstanu a Ondra půjde vedle. Jakmile odešel, hned spustila, jestli vím, co jsem provedl. Já že nevím. Byl jste v Rusku více jak 3 dny na místě, bez toho, abyste se registroval. -Já to nevěděl. - Neznalost zákona neomlouvá. Sklaplo mi a ona začala vyplňovat protokol. - Já nic v ruštině podepisovat nebudu. - Tak můžeme pár týdnů čekat na českého tlumočníka. Sklaplo mi a řeknu, že tedy podepíšu. Stojí tam, že jsem se nepřihlásil na imigrační ve stanovené lhůtě. Hlavně tam ale je, že rozumím ruskému textu a že jsem dostal český překlad toho protokolu. Protestuji, že to nemůžu podepsat, když tomu nerozumím a není to pravda. Dohadujeme se a nakonec ona vyškrtává z protokolu to, že jsme dostali český překlad. A na důkaz toho, že rozumíme protokolu mi dají napsat rusky vetu, že rozumím tomu, co je výše napsáno a zase podepsat. Nakonec to dopadá tak, že Andrej píše tu ruskou větu za mě a já jen podepisuji. Ještě nám berou otisky všech prstů a už chceme jít, když najednou se Ondra (k mé velké hrůze) ptá, jestli by Světlana mohla okopírovat ty otisky prstů, že by chtěl domů suvenýr ze svého prvního zatčení. Světlana se zamyslí a nakonec ten nápad zamítá s tím, že je to interní dokument. Pak už se jen s Andrejem vracíme do nemocnice.
Tak mi Pavel popsal svůj zážitek a já se trošku děsím toho, co zítra čeká mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat