Trošku jsem se odmlčel, protože děláme celý den a když se vracíme na hotel, tak už jen padáme do postelí.
Po drobném, smrt připomínajícím, spánku se začínám připravovat na výlet do města. To znamená, že si beru na sebe snad úplně všechno, co je jen fyzicky možné. Snad jen rukavice mam jen jedny. V hale se ještě jednou optáme na směr do centra, recepční nás ubezpečí, že nemůžeme zabloudit a že máme krásné počasí. S odstupem času mu dávám za pravdu, protože bylo jen -18 stupňů. Vycházíme ven a ledovej vzduch je jako náraz do betonový zdi. Vydáváme se určeným směrem. Za chvíli si chci vyfotit typickou panelákovou architekturu, ale ouha, foťák odmítá spolupracovat. Asi je mu poněkud zima. Sprostě si zanadávám, vrazim foťák pod bundu a doufám že rozmrzne on a nezmrznu já. Za chvíli zjišťuji, že foťáku to stačilo a začínám fotit kde co. Fotky jsou na adrese http://picasaweb.google.cz/dr.schaps/Kazachstan a někdy se snad dostanu i k tomu, že udělám k jednotlivým fotkám popisky, než sám zapomenu, co na nich je. To samé platí i o třídění. Nejzajímavější stavbou, co potkáváme, je mešita. Protože Aktobe tvoří asi 5 velkých ulic, které se stýkají na velké křižovatce. Podél těchto ulic jsou paneláky s obchůdky v přízemí nebo kancelářské budovy. Za nimi už jsou jen paneláky a za paneláky začínají satelitní městečka, jak je známe od nás. Druhou nejzajímavější stavbou po mešitě je bordel Adam a Eva, který jsem zvěčnil na fotce. Stále více a více zrychlujeme, protože zima se pomalu, ale jistě prokousává vrstvami oblečení a navíc dostáváme i hlad. Jdeme už kolem třetího kadeřnictví, nepočítaně bank a trafik, ale hospoda nikde. Asi po půlhodince konečně nacházíme hospodu. Zdá se poněkud nóbl a tím pádem i drahá, ale rozhoduje to, že je v ni wifi.
Hned u dveří působíme menší rozruch, protože úplní běloši a nerusové nejsou zřejmě častými hosty. Co si budeme povídat, Aktobe rozhodně není žádná turistická destinace. Poněkud nás zaráží, že restaurace je v půl osmé večer kromě nás a personálu úplně prázdná. Ale co, hlad je takovej, že si dáme i něco předraženýho. Trošinku bojuji s jídelním lístkem, protože je napsanej kurzivou a v kurzívě, což znamená, že se tam vyskytují úplně jiná písmenka, než na jaké jsem zvyklej. Každopádně si objednáváme asi 5 druhů salátu (každý asi za 35Kč), tác s masem, kebaby (asi za 700), Karagandinské pivo a nakonec obrovskou konev čaje. Během doby, co čekáme na jídlo si nás „nenápadně" chodí prohlížet celý personál podniku, včetně kuchaře. Kdyby jim to nebylo blbý, daji ven ceduli a vybírají na nás vstupné. A protože sedíme u okna (od kterého odporně táhne), tak si nás prohlížejí i kolemjdoucí. Když přinesou jídlo, tak jakýkoli zájem o lidi končí a pouštíme se do ochutnávání tý obrovský porce jídla. Beran chutná fakt dobře. Pikantní omáčka je poněkud mdlá, ale to vyvažuje salát. Po jeho ochutnání sem plivl málem takovej plamen, že jsem si málem spálil bundu a snědl dva krajíce místního chleba, teprve pak pálení zmizelo. Každopádně ještě na místní specialitky zajdeme. Celá tahle bašta (fakt jsme se přežrali) stála asi 400 na osobu, včetně 450g vodky, co jsme si dali na zapití. Platíme a vyrážíme zpátky na hotel. Cestou nám zavolá náš taxikář Voloďa, že zítra v 9 máme sraz před hotelem. Dumáme, jestli si ho nezavoláme hned, protože se citelně ochladilo (ale pak pochopím, že vlastně bylo ještě teplo), ale nakonec dorazíme úplně promrzlí na hotel sami.
Po drobném, smrt připomínajícím, spánku se začínám připravovat na výlet do města. To znamená, že si beru na sebe snad úplně všechno, co je jen fyzicky možné. Snad jen rukavice mam jen jedny. V hale se ještě jednou optáme na směr do centra, recepční nás ubezpečí, že nemůžeme zabloudit a že máme krásné počasí. S odstupem času mu dávám za pravdu, protože bylo jen -18 stupňů. Vycházíme ven a ledovej vzduch je jako náraz do betonový zdi. Vydáváme se určeným směrem. Za chvíli si chci vyfotit typickou panelákovou architekturu, ale ouha, foťák odmítá spolupracovat. Asi je mu poněkud zima. Sprostě si zanadávám, vrazim foťák pod bundu a doufám že rozmrzne on a nezmrznu já. Za chvíli zjišťuji, že foťáku to stačilo a začínám fotit kde co. Fotky jsou na adrese http://picasaweb.google.cz/dr.schaps/Kazachstan a někdy se snad dostanu i k tomu, že udělám k jednotlivým fotkám popisky, než sám zapomenu, co na nich je. To samé platí i o třídění. Nejzajímavější stavbou, co potkáváme, je mešita. Protože Aktobe tvoří asi 5 velkých ulic, které se stýkají na velké křižovatce. Podél těchto ulic jsou paneláky s obchůdky v přízemí nebo kancelářské budovy. Za nimi už jsou jen paneláky a za paneláky začínají satelitní městečka, jak je známe od nás. Druhou nejzajímavější stavbou po mešitě je bordel Adam a Eva, který jsem zvěčnil na fotce. Stále více a více zrychlujeme, protože zima se pomalu, ale jistě prokousává vrstvami oblečení a navíc dostáváme i hlad. Jdeme už kolem třetího kadeřnictví, nepočítaně bank a trafik, ale hospoda nikde. Asi po půlhodince konečně nacházíme hospodu. Zdá se poněkud nóbl a tím pádem i drahá, ale rozhoduje to, že je v ni wifi.
Hned u dveří působíme menší rozruch, protože úplní běloši a nerusové nejsou zřejmě častými hosty. Co si budeme povídat, Aktobe rozhodně není žádná turistická destinace. Poněkud nás zaráží, že restaurace je v půl osmé večer kromě nás a personálu úplně prázdná. Ale co, hlad je takovej, že si dáme i něco předraženýho. Trošinku bojuji s jídelním lístkem, protože je napsanej kurzivou a v kurzívě, což znamená, že se tam vyskytují úplně jiná písmenka, než na jaké jsem zvyklej. Každopádně si objednáváme asi 5 druhů salátu (každý asi za 35Kč), tác s masem, kebaby (asi za 700), Karagandinské pivo a nakonec obrovskou konev čaje. Během doby, co čekáme na jídlo si nás „nenápadně" chodí prohlížet celý personál podniku, včetně kuchaře. Kdyby jim to nebylo blbý, daji ven ceduli a vybírají na nás vstupné. A protože sedíme u okna (od kterého odporně táhne), tak si nás prohlížejí i kolemjdoucí. Když přinesou jídlo, tak jakýkoli zájem o lidi končí a pouštíme se do ochutnávání tý obrovský porce jídla. Beran chutná fakt dobře. Pikantní omáčka je poněkud mdlá, ale to vyvažuje salát. Po jeho ochutnání sem plivl málem takovej plamen, že jsem si málem spálil bundu a snědl dva krajíce místního chleba, teprve pak pálení zmizelo. Každopádně ještě na místní specialitky zajdeme. Celá tahle bašta (fakt jsme se přežrali) stála asi 400 na osobu, včetně 450g vodky, co jsme si dali na zapití. Platíme a vyrážíme zpátky na hotel. Cestou nám zavolá náš taxikář Voloďa, že zítra v 9 máme sraz před hotelem. Dumáme, jestli si ho nezavoláme hned, protože se citelně ochladilo (ale pak pochopím, že vlastně bylo ještě teplo), ale nakonec dorazíme úplně promrzlí na hotel sami.
Žádné komentáře:
Okomentovat